Kaktus Gymnocalycium (Gymnocalycium)Gymnocalycium přeloženo z řečtiny znamená - zářivě květoucí.
BOTANICKÝ NÁZEV:  
Gymnocalycium andreae(žluté), baldianum(červené), bruhii(růžové), denudatum(bílé). 
POPIS:  
Kaktus s červeným nebo žlutým, ostře zbarveným, stéblem. Neprodukuje chlorofyl, a proto se roubuje na kaktus jiného druhu. Dobře se mu daří v létě při teplotě 10 až 28°C, v zimě při 8 až 10°C. Zálivka na jaře a v létě mírně, na podzim a v zimě ji přísně omezíme, přelití se nedoporučuje. Na jaře a v létě jedenkrát za 3 až 4 týdny přihnojujeme polokoncentrovaným květinovým hnojivem. Osvětlení vyžaduje jasné a rozptýlené. Jako substrát se používá směs zeminy z listovky, drnovky a písku (v poměru 3:4:6). Pokusíme-li se volně přeložit název z řečtiny, dostaneme se k názvu "hymna krásy, píseň krásy". Gymnocalycium je rodem blízké Euchariusu. Okvětní lístky gymnocalycia jsou tenčí a půvabně ohnuté, ale oproti tomu je "koruna" mnohem širší než u Euchariusu. V zimě listy odumírají. Pro staré milovníky pokojových květin je Gymnocalycium známé pod zastaralým názvem Pancracium. Existuje však také název Ismene, kterým je zvána především v Holandsku. Gymnocalyciím vyhovuje jasné, ale nepřímé polední sluneční Světlo, obstojně však snášejí umístění také na jižním okně. Jemné listy odpařují mnoho vláhy, a proto Gymnocalycium zaléváme poněkud vydatněji než Hippeastrum. „Dětičky“ se u Gymnocalycia tvoří velmi vzácně a nepravidelně. 
ČELEĎ:  
Cactaceae, kaktusovité. 
PŮVOD:  
USA, Jižní Amerika. 
UMÍSTĚNÍ: 
Gymnocalyciím vyhovuje jasné a nepřímé polední sluneční světlo. Obstojně však snášejí umístění také na jižním okně. 
ZALÉVÁNÍ, HNOJENÍ: 
Od května do září průběžně zalévat. Substárt však musí mezi zálivkami vyschnout. Při přezimování zalévat jen málokdy a málo. Na jaře opatrně začít zalévat. Krátce před uložením na zimu přidat do poslední zálivky fosforečné hnojivo, aby se podpořila tvorba květů. 
ROZMNOŽOVÁNÍ: 
Velmi nepravidelné a vzácné. Semeny v místnosti vytápěné asi na 28°C, nejlépe koncem února. 
ŠKŮDCI, CHOROBY: 
Vrchol stonku sesychá, níže měkká hniloba: 
Příčinou bývá nadbytek vody, a to obzvláště v zimě. Postačí, když rostlinu budete méně často zalévat.  
Žádné přírůstky: 
Příčinou je zcela jistě buď nedostatek vody v létě, nebo nadbytek vody v zimě. 
Bronzovité zabarvení povrchu: 
Příčinou je jednoznačně sviluška. 
Korkovitost povrchu: 
Příčinou může být lokální poškození hmyzem, také však náhlé ochlazení nebo mechanické poškození. Příčinou však může být také nedostatek vody v létě.  
Měkké hnědé skvrny: 
Příčinou je vždy hniloba stonku, která však dobře pěstované rostliny zpravidla nepostihuje. Místo, které je takto napadené, vyřízněte, substrát pak zalijte systémovým fungicidním přípravkem a rostlině zlepšete všeobecné podmínky k růstu.  
Vytáhlý stonek a deformace: 
Příčina je závislá na ročním období. V zimním období je důvodem příliš teplé prostředí. V letním období je důvodem nedostatek světla. Pokud chcete zachovat estetický tvar rostliny tak, aby rostlina rostla stejnoměrně, květináč občas otočte. 
Bílé chumáčky na povrchu: 
Příčinou bývají vlnatí červci. 
Tvrdé hnědé štítky na povrchu: 
Příčinou jsou puklice. 
Hniloba základu stonku a úhyn stonku: 
Příčinou je zcela jistě hniloba báze, která byla vyvolaná nadměrnou vlhkostí během zimního období. Vrchol stonku použijte jako řízek. Neudržujte slabou vrstvu kamenné drtě.  
VAROVÁNÍ:  
Chranit před dešti. 
 
 
Pro podrobnější informaci viz.  Pěstování kaktusů.  |