| přidat stanici | / | tisk | / | editace |
Chovatelská stanice: GIL-ENDOR
|
Adresa: Žižkova 407, 250 97 Šestajovice Praha – východ Telefon: +420 605233496, +420 281962337 Zodpovědná osoba: PhDr. Helena Podaná www: www.gilendor.cz Mail: | Hodnocení: 50 bodů ze 100 |
Chovatelská stanice: Italský chrtík
O nás:
Na nápad pořídit si zrovna italského chrtíka přišel můj manžel Richard. Mně se líbili spíš teriéři a toužila jsem po bulteriérovi. Jenže jednou přišel můj muž domů a vyprávěl jak viděl v akvaristice v Kostelní v Praze 7 štěňátko italského chrtíka. Bylo prý nádherné. A tak jsme se spolu dohodli, že si koupíme italáčka. Když Ríša odjel na vojnu, rozhodla jsem štěňátko sehnat, abych měla doma společníka.
Dino jako čtyřměsíční
Mým prvním pejskem byl DINO Ali-Ven, isabelový chrtík od chovatelů Aleny a Václava Krejčích, který se narodil v dubnu 1985. Jeho rodiči byli šedoplavá hezká fenka Benita Skara a v první polovině 80. let snad nejlepší československý pes, šedý Ceasar Dixon. Dvě úspěšné starší sestry stejné krve Berenika a Claudia kralovaly v té době výstavám (v majetku paní Ubrové). S Dinem jsem získávala své první zkušenosti o tomto jemném a neobyčejně milém plemeni. Toužila jsem vystavovat, protože již dříve jsem projezdila spoustu psích výstav jako divák. Jenže smůla - Dinovi (stejně jako jeho bratrovi) nesestoupilo jedno varle, a tak mu byla výstavní kariéra odepřena. Zkusila jsem to s ním tedy na dostihové dráze. Dino běhal spolehlivě, i když nebyl převratně rychlý. Mezi italáčky byla tehdy dostihovou hvězdou Accanita pro Štěstí, která i přes časté „mateřství“ po několik let vytrvale zaujímala přední bodovací místa. Dino se však také dobře držel a získal titul Mistra ČSSR v roce 1986 a Dostihového vítěze 1987.
Ale mě lákaly především výstavy. Hned v roce 1986 jsem se rozhodla pořídit si druhého chrtíka a navíc si psa dovézt z Francie. Napsala jsem předsedkyni francouzského klubu italských chrtíků a ta můj dopis předala tehdy začínajícím a téměř neznámým chovatelům Jean-Lucovi a Sylvii Juinovým vlastnícím stanici Des Trois Pyramides. Jistě tehdy netušila, že se zakrátko vyšplhají na špici nejen francouzského, ale i evropského chovu italských chrtíků. Domluvili jsme se na výměně pejska za fenku, což byla pro mě jediná finančně schůdná možnost, a tak jsem začala shánět vhodné zvíře. Moc na výběr nebylo, proto jsem byla ráda, že v té době měl Eda Klezla svůj druhý vrh (ch. st. Mini) po velmi krásné šedé fence Ophelii Gilovam a Interšampionovi Goyovi Adubop Lerak. K dispozici byla šedá fenka Barbie. Teď bylo třeba ještě zajistit transport. Bylo to v době totality, neměla jsem požádáno o devizový příslib, nemohla jsem tedy dostat ani výjezdní doložku na Západ. Tehdy se uvolila má tchyně, Španělka - tedy s možností volně cestovat, že onu psí transakci provede. V červnu 1987 jela s Barbinou vlakem do Stuttgartu, kde na ni na nádraží čekali Juinovi s černým pěti a půl měsíčním psíkem dánsko-francouzské krve. Ještě týž večer cestovala opět celou noc zpátky do Prahy.
Tak se k nám dostal BIRICHINO Des Trois Pyramides, úžasný a nezapomenutelný pes. Byl neuvěřitelně krásný, úplně jiný typ než všichni italáci v Československu. A také neuvěřitelně veliký. A pořád rostl. Zastavil se až na 40 cm. Měl překrásnou dlouhou a úzkou hlavu, která u našich italáčků byla věcí nevídanou. Navíc byl černý, což zde byla barva téměř neznámá. Snad kromě Szyszyky Gerenuk dovezené z Polska se u nás černý italák nevyskytoval. V Československu jsme byli mistři R.CACIBů, protože jen málokdy se rozhodčí u nás posuzující odvážili nechat toho exteriérem se vymykajícího psa vyhrát. Birichino měl víc úspěchů v zahraniční než u nás. Přesto se stal Interšampionem, šampionem ČSSR, Klubovým a Národním vítězem.
BIRICHINO Des Trois Pyramides
A jak se měla Barbie Mini ve Francii? Jako štěně vypadala velmi slibně. Vyrostla z ní však veliká
(39 cm) robustní fena. Na výstavy s ní rozhodně nebylo pomyšlení, ale v chovu se uplatnila neuvěřitelně dobře. Byla jsem překvapená, jak skvěle dokázali Juinovi promyšleným výběrem krycích psů vytěžit z průměrné feny krásné potomky. Hned první vrh dala 6 štěňat! Byla mezi nimi i Diva Des Trois Pyramides, budoucí šampionka a maminka mého v pořadí čtvrtého psa Hannibala. Ale to předbíhám.
Koncem roku 1987 nás postihla těžká rána. Dina srazilo auto a smrtelně ho poranilo. Tak nás ve dvou
a půl letech opustil... Juinovi měli zrovna narozené isabelové štěňátko a nabídli nám ho darem, aby nám zmírnili bolest nad ztrátou Dina. V květnu 1988 jsem se poprvé vypravila na Západ a jela jsem si do Francie pro psíka jménem CHIC Des Trois Pyramides. Je napůl Čech po otci, malinkém (32 cm) k Juinovým importovaném Italosovi Adubop Lerak, napůl Francouz po šampionce Aquarelle Des Trois Pyramides. Chic dorostl do 38 cm. I jeho poznávacím znamením je hyperdlouhá úzká hlava. Sklízel v Čechách docela úspěchy, v zahraničí už tolik ne, sama jsem uznala, že není úplně stoprocentní,
a tak jsem ani neuvažovala o získání titulu Interšampion. Chic se tak musel „spokojit“ s šampionátem ČSSR, 3 x Klubovým vítězem, CACIBem a několika CACy. Chic má jednu dnes už poměrně vzácnou vadu - zkrácený hrudník, který není pěkně zaoblený, ale jakoby uťatý. Naštěstí je tento defekt docela dobře uhlídatelný, pokud nepoužíváte k plemenitbě oba rodiče, kteří mají k této vadě dispozici. Chic nepřenesl špatný hrudník na žádného ze svých četných potomků, vada se objevila pouze jednou ve druhé generaci a dále pak ve třetí a čtvrté generaci už ne.
HANNIBAL des Trois Pyramides
Když jsme přestali s vystavováním Birichina a Chica, jezdili jsme rádi na výstavy jako diváci. Přesto v nás trochu hlodala touha opět se postavit do kruhu. Koncem léta 1992 nás v Prazenavštívili Juinovi. Prožívali tehdy opravdový „boom“, měli skutečně skvělé úspěchy. Za 10 let své chovatelské stanice odchovali 27 šampionů
s 54 tituly (z nichž 22 bylo Interšampionů zbytek národních šampionů různých evropských zemí). Měli v té době narozené tři vrhy. Nabídli nám, že nám ze štěňat vyberou hezkého pejska
a počkají do půl roku, abychom si byli jisti, že bude skutečně perfektní. Nechali jsme výběr zcela na nich a v březnu 1993 jsme si jeli pro sedmiměsíčního černého HANNIBALA des Trois Pyramides (na obrázku ve věku 13 měsíců).
Dino jako čtyřměsíční štěňátko
Hannibal je opravdu výjimečný pes. Velmi jemný, 37 cm velký s nádhernou dlouhou a úzkou hlavou. Jeho jediným nedostatkem snad je kratší ocas. Má výbornou, milou a klidnou povahu, nádherný pohyb, takže vystavovat jej byla radost. První výstavní sezóna v roce 1994 byla velkolepá. Hannibal sbíral vavříny doma i v zahraničí. U nás moc velkou konkurenci neměl, o to víc mě těšily jeho zahraniční úspěchy, a to i na velkých výstavách. V Paříži na francouzském šampionátu získal Hannibal R.CAC
a R.CACIB v konkurenci 16 psů ve třídě otevřené (fen pak bylo 22). Porazil psa, který týden nato získal v Bernu titul Světový vítěz, a skončil s R. CACIB za nádherným psem anglicko-francouzské krve, který byl v dalších letech ve Francii absolutní špičkou, Isatisem du Manoir des Ombreuses. Na světové výstavě 1994 získal skvělé ocenění V4 v konkurenci 11 psů v třídě otevřené. Na podzim téhož roku v rakouském Tullnu získal titul Bundessiegra a BOB a porazil naše dávné rivaly, chrtíky della Casetta Pucci. Následující rok však přišla katastrofa. Poprvé za ta léta strávená se psy jsme se rozhodli jet na dovolenou bez nich. Měli jsme totiž v únoru zaplacený letecký zájezd do teplých krajin, a tak jsme naše tři psíky svěřili tchyni, na kterou byli zvyklí. Po návratu nás čekal šok. Hannibal se krátce po našem odjezdu ztratil, našla ho jedna velmi hodná a laskavá paní, která viděla, jak ho přejelo auto. Měl na třikrát zlomenou pánev, vykloubený kyčelní kloub a zlomenou stydkou kost. Ale přežil. Ke vší smůle ho na jedné malé veterině špatně ošetřili. Hned po našem návratu jsem ujížděla do Libně na kliniku Erika. Vlastně celou dobu, co mám psy, chodím k panu doktoru Hronovi a paní doktorce Vozkové, kteří se za ta léta naučili dobře rozumět tomuto křehkému plemeni. Moc velkou radost ze mě neměli. Po několika dnech už zlomeniny začaly srůstat. Přesto se dr. Hron rozhodl operovat. Komentoval to slovy, že je to jako by obral kuře a snažil se ho zase sestavit dohromady. Odvedl fantastickou práci! Hannibal, který by asi byl odsouzen ke kulhání po třech, se po operaci a několikaměsíční intenzívní rehabilitaci vrátil do výstavního kruhu! Stálo to veliké úsilí a trpělivost, a to nejen nás, ale především Hannibala. Díky své skvělé povaze přetrpěl všechny úkony, cvičení a masáže. Po sedmi a půl měsících od úrazu se opět předváděl! Úraz ho samozřejmě poznamenal. Nechodil už tak lehce, zdeformovaná pánev posadila celou záď trochu níž, těžiště psa se posunulo dopředu, protože zadek trochu nadlehčoval. Začalo se proslýchat, že ten Hannibal vlastně vůbec není nijak výjimečný... Přesto zůstal krásný a jeho elegance a přednosti stejně vítězily. Bez problémů dokončil titul Interšampiona, šampiona Čech, Slovenska a Rakouska, stal se Národním vítězem, 3 x Klubovým vítězem, nasbíral hodně CACů, CACIBů a BOBů. Na světové výstavě ve Vídni 1996 opět skvěle zabodoval a získal ve třídě šampionů hodnocení V3 za Světovým vítězem, svým polobratrem Hold-Upem Des Trois Pyramides, a krásným holandským psem Eduardem il Piccolo Azurro. Udělalo mi velkou radost, že se pan dr. Hron přijel do Vídně podívat, jak se jeho pacientovi vedlo.
Na sklonku léta 1997 jsme opět museli překonávat přetěžké chvíle. Umřel Birichino. Během čtyř dnů mu v břiše narostl obrovský nádor, nafukoval se nám před očima. Opět jsme se upínali k doktoru Hronovi
a jeho zázračným rukám, ale tentokrát marně. Nádor byl prorostlý slezinou a slinivkou a nešel operativně odstranit. Biri s námi prožil devět a čtvrt roku, zemřel v necelých deseti letech. Smutnější to bylo o to víc, že jsme ho půl roku předtím dostali dobrou péčí a pravidelným cvičením z poranění páteře, po kterém mu na měsíc a půl ochrnuly zadní nohy. Dr. Hron to pohnutě komentoval tím, že rakovina se bohužel rozmasírovat nedá...
Měli jsme Chica a Hannibala, a přesto se nám zdál náš byt pustý. Volali jsme opět do Francie. Týden před Birichinovou smrtí se tam narodil Mistral des Trois Pyramides. Po matce Francouz, po otci Holaďan s polovičním podílem krve el Saghir. Nemohli jsme se dočkat, až mu budou tři měsíce. Na začátku prosince jsme jeli ve sněhu a plískanicích 2700 km tam a zpátky pro malého černého skřítka
a těšili se, co z něj vyroste. Ale i mistr tesař se utne! Mistral je malinký (34,5 cm), má pěkné tělo, ale kulatou hlavu, navíc mu v 7 měsících atrofovalo varle. Do chovu je tedy nepoužitelný, z výstav vyloučený, zato je to úžasný pes pro radost, se skvělou, veselou povahou, skutečný ďáblík vyvádějící neustále lumpárny. Málokdo nám věří, že už dávno není štěně.
Když se Mistral nevyvedl, začala ve mně hlodat touha pořídit si tentokrát fenku a zkusit konečně po léta sbíraných zkušenostech také chovat. Samozřejmě jsem hledala takovou krevní linii, která by dobře pasovala na Hannibala. Obrátila jsem se opět na Jean-Luca a čekala. Jenže jako naschvál se rodili samí pejskové, žádná vhodná fenka. Začala jsem být netrpělivá, protože to trvalo více než rok. Pár dní před Vánocemi 1998 zavolal Jean-Luc, že se stěhuje a potřebuje trochu zredukovat počet chrtíků. Měl zájemce z Holandska, především o jeho „favoritku“ jménem NINA-ROSA des Trois Pyramides.
Nabídl nám, zda bychom místo štěněte nechtěli už dospělou fenku. Nině-Rose bylo 16 měsíců. Nezaváhala jsem ani okamžik. Narychlo jsme domlouvali dopravu. Jean-Luc navrhl, že opět přijede na půl cesty. A tak po jedenácti letech se příběh opakoval a tentokrát můj muž cestoval vlakem na otočku do Stuttgartu. Přivezl krásnou černou a vylekanou Rozetku... Zakrátko si zvykla na nové prostředí i jazyk. Začala nám dělat radost na výstavách, má na svém kontě titul Interšampiéna, šampiona ČR, SR, Rakouska, Klubového šampiona, 2 x Klubového vítěze, mnoho CACIBů, CACA z Eurodogu 99, ale hlavně nám koncem léta 1999 dala s Hannibalem první vrh - černého pejska Aragorna, který je ve Finsku, a dvě fenky - černou Arwen a šedou Arien, které zůstaly u nás v Čechách. Rozetka už nám k velké škodě pro český chov další štěňata nedala, což mně moc mrzelo, protože jsem si chtěla po ní nechat fenku. Zkoušela jsem různé psy, dokonce jsem si z Francie půjčila krásného černého plemeníka ROCKY des Trois Pyramides, ale bohužel, Rozeta ne a ne zabřeznout. A tak nastala další pauza.
Nina-Rosa na Eurodogu 2000 v Poznani získala ve třídě šampionů ocenění V3
Až v roce 2002 jsme opět po dohodě s Jean-Lucem zavítali do Francie a jeli si pro nádhernou, elegantní krasavici s příznačným jménem ROMANZIA des Trois Pyramides, sestru Rockyho. Okamžitě opanovala výstavní kruhy a sklízela jeden vavřín za druhým. Dlužno říct, že zaslouženě. Podívejte se na její stránku, určitě se vám bude líbit. Dlouho jsem pro ni hledala ženicha. Pro první krytí jsem nechtěla jezdit do zahraničí a najít vhodného krycího psa v Čechách nebo na Slovensku nebylo snadné. Nakonec jsem se rozhodla pro zcela nepříbuzného elegantního šedoplavého psíka Františka Dobrotu z Ivaru, s krásnou hlavou a vynikající povahou, navíc zkušeného krycího psa. Typově mi nejlépe pro Romanzii seděl. Volila jsem dobře! Z tohoto spojení se narodila 4 štěňata. A pak už jsem věděla, že bez webových stránek se neobejdu – tak jsem se dala do tvoření. A tak vše ostatní a podstatné najdete v dalších sekcích.
Pokud vám název mé chovatelské stanice a jména štěňat něco říkají a dáváte si je do souvislosti s knihami anglického spisovatele R. R. Tolkiena, jste na správné cestě. Již léta miluji jeho příběhy a ságy (nikoli zfilmovanou podobu), a tak jsem se rozhodla dávat svým chrtíkům jména postav, míst, krajů tvorů a věcí z bájného Silmarillionu, trilogie Pán prstenů a Hobita
O plemeni:
Italský chrtík je prastaré plemeno. Stopy jeho existence vedou do Egypta, a to až do pátého tisíciletí před naším letopočtem. Z těchto dávných dob totiž pocházejí kosterní zbytky malých psíků chrtovité podoby. Z 1. století př. n. l. se dochovaly i překvapivě zachovalé mumie, které potvrzují, že již tehdy se vyskytoval malý chrt kohoutkové výšky do 40 cm. Byl s největší pravděpodobností společníkem faraonů a vysoce postavené aristokracie. Italský chrtík by se tedy měl jmenovat spíše egyptský chrtík, protože jeho původ je v Egyptě a s Itálií ho pojí až pozdější historie a hlavně jedna pikantní historka:
Říká se, že tyto něžné a ušlechtilé psíky chovala sama královna Kleopatra. Darovala prý párek chrtíků svému milenci Caesarovi, a tak se toto plemeni dostalo na Apeninský poloostrov a získalo své jméno. Ve skutečnosti se chrtíci dostali do tehdejšího Říma už asi v pátém století př. n. l.
Malý chrtík si uchovával své postavení milého společníka králů, šlechticů a bohatých měšťanů. Z Itálie putoval do Francie, Anglie a dalších evropských zemí.V průběhu starověku i středověku najdeme jeho četná vyobrazení a sošky. Pověstná je skvostná bronzová socha od renesančního mistra Benvenuta Celliniho. Známé jsou obrazy holandských mistrů, které mimo jiné dokazují barevnou variabilitu tehdejších chrtíků, neboť zachycují dvoubarevné psíky - tedy zbarvení, které je dnes v zemích FCI zakázáno, avšak se s ním běžně setkáme ve Velké Británii, USA, Austrálii, Japonsku atd.
Španělská infantka s chrtíkem, Museo del Prado
Velkými milovníky chrtíka byl kromě Kleopatry anglický básník Geoffrey Chaucer, který mu věnoval místo v Canterburských povídkách, chrtíci byli velmi ceněni na dvoře francouzského krále Slunce Ludvíka XIV., svou obrovskou láskou k tomuto plemeni byl proslulý pruský král Bedřich Veliký, francouzský spisovatel Alphonse de Lamartine, Gustave Flaubert zvěčnil italáčky ve svém slavném románu Paní Bovaryová. Seznam obrazů, sošek, tapiserií, fresek a literárních děl s motivy italských chrtíků by zabral několik stránek.
V 19. století se toto plemeno záměrně zmenšovalo, aby se odlišilo od vzniklého vipeta. Anglický standard kolem roku 1895 uváděl velikost 28 - 30 cm. Chrtíci byli nezdravě křehcí, vykazovali známky nanismu (trpaslictví) - měli kulaté hlavičky, vypoulené oči. S tímto neblahým dědictvím se občas potýkají dodnes.
Alphonse de Lamartine s chrtíky
V prvním desetiletí 20. století začali chovatelé plemeno oživovat cizí krví, importy ze zámoří a snažili se vrátit chrtíkovi podobu elegantního, ušlechtilého avšak i sportovně založeného psíka. Toto úsilí přervaly obě světové války, během nichž evropský chov téměř vymizel. Koncem 40. let a v průběhu let 50. bylo plemeno na kontinentě znovu zrekonstruováno. Velký podíl na tom měla paní Pia Pflegerová, majitelka rakouské stanice Springinsfeld. Pomohli jí chovatelé ze Švédska, Velké Británie a Německa.
Dnes je chrtík nejhojněji chován ve Francii, jejíž chov patří ke špičkovým, podobně jako v Itálii a Skandinávii. Také Holandsko, třebaže je to malý stát, se může pyšnit velmi kvalitními odchovy. Naopak svou dříve významnou pozici ztrácí Německo a Rakousko. Potěšitelné je, že chrtíci získávají velkou popularitu v Rusku a pobaltských zemích.
K nám, tedy do tehdejšího Československa, byli první chrtíci dovezeni na konci 60. let panem Badalcem. První odchovy byly zapsány na počátku 70. let ve stanici Jivaro pana Krásného po fence Xita Springinsfeld a švýcarském psovi Lion´s Vento. Postupně k nám byli importováni další chrtíci z Německa, Rakouska a Anglie a český chov se pomalu začal rozvíjet. K prvním chovatelským stanicím patřily Jivaro, z Údolní přehrady, Dixon, Swift, následovaly stanice Gilovam, Fit a Skara, z nichž chovatelka posledně jmenované, paní Marešová, dosud aktivně chová a na bázi její stanice vznikla i dnes nejmasověji chovající stanice Skarak manžela paní Marešové Roberta Mareše.
Postupně se chrtíci začali objevovat na výstavách i dostizích. V roce 1979 byl prvními chrtíkovi českého chovu udělen titul Interšampiona – získala ho fenka Elsica Swift chovatelů Vališových (po Akimovi z Údolní přehrady a fence Indra the Joker). Italský chrtík nikdy nepatřil k populárním plemenům (což je snad dobře), a tak se jeho chov po počátečním boomu v 70. letech zvolnil. Určitě se na této situaci podepsaly i omezené možnosti importovat zvířata a cestovat do zahraničí vzhledem k tehdejší politické situaci.
Někdy se můžete dočíst, že v 80. letech a začátkem 90. let se na výstavách chrtíci objevovali jen sporadicky. Není to pravda. Já jsem od roku 1985 skutečně objezdila valnou většinu CACových a CACIBových výstav, a tak mohu zodpovědně potvrdit, že jako dnes jsou některé výstavy obsazeny málo, dvěma třemi chrtíky a jiné třeba sedmi, deseti a více, tak to bylo i tehdy. Samozřejmě bylo toto plemeno mnohem méně početné než dnes. Buďme rádi, že dnes se rodí více chrtíků a je tedy šance je na výstavách vidět častěji. Jen několik čísel pro ilustraci (připojuji, pokud vím jistě, i počet vystavených): MV Brno 86 - 10 přihlášených, 9 vystavených; MV Brno 87 - 11 přihlášených, 8 vystavených; MV Nitra 87 - 12 přihlášených, 8 vystavených; MV Brno 88 - 19 přihlášených, 10 vystavených; MV Brno 89 - 14 přihlášených, 12 vystavených; KV Plzeň 89 - 11 přihlášených, 7 vystavených; KV Brno 90 - 16 přihlášených; MV Brno 91 - 10 přihlášených i vystavených; MV Nitra 91 - 8 přihlášených i vystavených.
Koncem 90. let se chov chrtíků u nás opět rozšířil, bylo importováno několik nových chovných jedinců. Zvětšil se počet výstav v Čechách i na Slovensku, rozdělením Československa na dvě země se zjednodušily i podmínky pro získání CACIBů a mezinárodního šampiona krásy, a tak tento titul zdobí mnohem více chrtíků, než tomu bylo dříve. Také rozmach internetu neuvěřitelně usnadnil kontakt se zahraničními chovateli, ale i propagaci plemene, prodej štěňat a podobně. Ročně se v Čechách rodí od 40 do 60 štěňat (průměr na vrh je něco přes tři štěňátka). Je tedy z čeho vybírat a záleží na zájemci, jaká kritéria jsou pro něj při výběru chrtíka rozhodující.
Toto krásné a ušlechtilé plemeno má dlouhou historii, která sahá až do pátého tisíciletí před naším letopočtem v starověkém Egyptě. Traduje se, že ho chovala královna Kleopatra. Prý ho darovala Caesarovi, a tak se tito psíci dostali do Evropy na Apeninský poloostrov a získali italskou národnost. V průběhu dalších staletí byl italský chrtík psem šlechticů, můžeme ho najít na řadě obrazů v zámeckých obrazárnách. Vlny jeho obliby se střídaly. Velkou popularitu zaznamenal v 19. století, ale i ve dvacátých letech 20. století. Tehdy však byl nepodobný dnešnímu italáčkovi. Byl záměrně zmenšován a projevily se u něj veškeré znaky nanismu (trpaslictví), jako je kulatá jablíčková hlava, vypouklé oči, kratší nohy.
Do dnešní podoby byl italáček zrekonstruován ve 40. letech minulého století a po druhé světové válce. K nám byl dovezen na konci šedesátých let minulého století a na začátku sedmdesátých let byly odchovány první české vrhy. Poslední dobou jeho popularita opět vzrůstá. Jak by ne! Vždy byl úžasně milým a oddaným společníkem člověka. A proto si zaslouží naši lásku!
Psa nebo fenku?
To je první dilema, které musí budoucí majitel chrtíka vyřešit. Většinou se noví budoucí majitelé obávají, že pes není tak milý jako fenka, a chtějí proto spíše fenku. Můžu ujistit, že psi jsou stejně přítulní, mazliví a hodní jako fenky. Řekla bych, že chrtík pes je možná milejší a povahově vyrovnanější než chrtička slečna, která bývá náladovější a rozmařilejší - inu ženská. Začátečníkům, kteří chtějí příjemného a milého společníka, rozhodně doporučuji spíše psa. I pokud se později rozhodnete, že chcete jezdit na výstavy, vám pejsek splní vaše plány a ambice. Také rivalita ve smečce mezi chrtíky psy není tak dramatická jako mezi fenkami.
Fenka je povahově někdy trošku složitější, jak už jsem napsala; některé fenky jsou vybíravější v jídle, trochu tvrdohlavější a náladovější. Jsou náročnější i kvůli hárání - v té době je potřeba je důsledně hlídat, aby nedošlo k nežádoucímu nakrytí (a to tím více, je-li v rodině pes!), zapomínají někdy na čistotnost a třeba nechtějí moc jíst. Dva měsíce po hárání mohou trpět falešnou březostí, mohou mít mléko a spolu s tím se pojí kvůli hormonálním změnám opět třeba nechutenství, neposlušnost, náladovost a rozmařilost... I když to samozřejmě neznamená, že by fenka přestala být přítulná a milá.
Proto pokud se nechcete zabývat vážně chovem, pokud nemáte doma už jednu fenku, k níž si chcete pořídit kamarádku, uvažujte raději o psíkovi. Rozhodně nebudete litovat
V jakém věku si štěně brát?
Chovatelský řád stanovuje jako minimální věk k odběru štěněte 7 týdnů. Podle mého názoru je to brzy. V té době fenka přestává kojit, takže sedmitýdenní štěně, ačkoli je již normálně krmeno, si ještě občas cucne mléka od matky. Nejde samozřejmě o výživu, ale spíš o vztah matky se štěnětem a štěňat mezi sebou. Toto období je velmi důležité pro socializaci štěněte, upevňování vztahů ve smečce s ostatními psy, poznávání lidí a chodu domácnosti. Pokud je to možné, je dobré počkat alespoň do 9. týdne, ideální věk je tři měsíce. Bohužel ne každý chovatel je ochoten držet štěňata do 12. týdne. Znamená to zvýšenou péči i vyšší náklady na odchod. Od sedmého týdne totiž starosti chovatele o štěňata rapidně narůstají - štěňata jsou už dost temperamentní, vyžadují hodně pohybu, zábavy, více krmení, samozřejmě i nadělají nejvíce loužiček a hromádek, takže například ranní návštěva ohrádky se 7týdenními štěňaty vyžaduje pevný žaludek a rychlou akci - vyvětrat, otřít štěňata, která mají neuvěřitelnou schopnost rozšlapat vše, co po noci nadělala, vytřít ohrádku, vyměnit povlečení pelíšku, nakrmit, vyvenčit... Patřičný díl těchto povinností samozřejmě spadne na nového majitele. Pokud si vezme starší štěně, má šanci, že pejsek má již určité návyky, které ulehčí přechod štěněte do nového prostředí. Starší štěně se lépe učí čistotě, vydrží už určitou dobu se nevyprazdňovat, nekňourá tolik, má-li najednou spát samo, je obratnější a sebejistější. Zkrátka 7týdenní štěně je ještě miminko, které by nejméně dva týdny mělo zůstat ve své psí rodině.
Povaha
Italský chrtík je velmi milý, něžný, mazlivý a na člověku hodně závislý. Proto se z lásky ke svému pánovi dokáže snadno přizpůsobit životnímu režimu rodiny. Myslím, že v tomto není rozdíl mezi fenkou a psem. Je trochu tvrdohlavý a velmi podnikavý v hledání cest, jak vás ošidit a prosadit si svou. Ovšem způsoby, které užívá, jsou tak legrační a milé, že se na něj nemůžete zlobit. Postupně si vás dokonale omotá kolem prstu, ale je to docela příjemné otroctví, protože tihle psíci jsou neuvěřitelně přátelští, jemní a do vás zamilovaní.
Italáček se velmi inteligentní a naučí být poslušný, ale nemůžete od něj čekat nadrilované povely jako od služebních psů. Mé zkušenosti jsou takové, že stačí je naučit přivolání, povelu čekej, nesmíš a fuj, eventuelně ještě sedni (což je velmi efektní). Pro přivolávání používám s úspěchem piškotovou metodu. Pokud pejsek ví, že máte na vycházce v zásobě piškoty, bude tento povel vykonávat s nadšením. Navíc ho povel „dobrůtka“ může odvolat v nějaké vypjaté situaci, kdy na běžné přivolání nemusí zareagovat.
Poslední dobou si velkou popularitu získaly závody v psím parkuru - agility, kde pes překonává různé překážky (skoky, tunel, houpačka, slalom atd.). Pro chrtíka je skvělá příležitost, aby projevil svou rychlost, mrštnost, temperament, učenlivost a svůj vztah s pánečkem. Je to určitě příjemná zábava, bohužel někdy jsou chrtíci díky své tvrdohlavosti v tomto sportu trochu nespolehliví, tak od nich raději nečekejte špičkové výkony na mistrovské tituly.
Vyrovnaná a milá povaha hodně pomůže i při účasti psíka na výstavách. Nedělá mu pak problémy zvyknout si na ruch na výstavě, na ostatní psy a dobře se pak předvádí. Chrtíci (a je jich bohužel dost), kteří nechtějí chodit, v kruhu se škrtí, poskakují jako na gumičce a hystericky vyvádějí, když na ně chce rozhodčí sáhnout, mají povahové vady, ať už dědičně způsobené nebo nabyté špatnými návyky od chovatele a nového majitele. Podívejte se tedy občas na výstavu a pozorujte, jak se který chrtík chová, pomůže vám to třeba při rozhodování, z jakého chovu chrtíka zvolit.
Dejte si pozor, abyste ve snaze udělat pro pejska to nejlepší, chrtíka nerozmazlili tak, že s vámi bude doslova cvičit. Bude vybíravý, nebude chtít zůstat ani chvilku sám, bude hysterický. Zejména začátečníci někdy přehnanou péčí zkazí i sebelepší povahu. Uvědomte si, že i neuvěřitelně roztomilý a přehnaně lásku dávající chrtík je především pes. Nezacházejte s ním jako s rozmazleným dítětem. Nedovolte mu vše. Buďte milí a laskaví, ale i důrazní. Pamatujte, že je třeba chválit za dobré věci, ale trestat za špatné. Nemyslím tím v žádném případě bití! Abyste dali najevo svou nelibost, stačí zvýšit hlas a zabarvit ho hlouběji. Právě intonace hlasu je rozhodující ve výchově. Chrtík je natolik inteligentní., že pochopí, že dělá něco, co by neměl.
Pejsek by měl být vyrovnaný, milý a oddaný své rodině, přátelský k ostatním lidem, i když někdy k cizím trochu rezervovaný. Neměl by být bázlivý a přehnaně nervózní. K ostatním psům je také většinou přátelský. Pokud není zvyklý na každodenní setkání s cizími, hlavně velkými psy, může se jich bát. Nevnucujte mu tedy za každou cenu kamarádění se s nimi, ani psíka neberte pokaždé do náručí. Sedněte si k němu na bobek a uklidňujte ho. Pokud psy potkáte a máte svého chrtíka na vodítku, měl by kolem nich klidně projít a nevšímat si jich.
Věk
Italský chrtík je poměrně dlouhověké plemeno. Při dobré péči se dožívá 13 – 15 let, někdy i déle. S přibývajícím věkem psi ztrácejí zuby, hodně italáčků trpí paradentózou a někdy již od 6 let jim začnou vypadávat zuby (viz péče o zuby). Od 7 až 9 let můžete pozorovat šedý zákal (zřítelnice psa je na světle jasně modrá nebo nazelenalá), psík přesto nemusí mít výrazné problémy s orientací, zvláště ve známém prostředí, protože mu zrak nahradí čich a hmat. Dalším znakem stáří je šedivění. I to je však velmi individuální. Někteří psi začínají šedivět již ve věku dvou let, jiní v pěti, šesti letech vypadají jako mladíci. Při dobré péči se projevy stáří objeví až po dvanáctém roce věku. I starý pejsek potřebuje hodně lásky a pochopení, měli byste mu dopřát dostatek klidu a odpočinku, nepřetěžovat ho, omezit náročnost procházek, ale zároveň ho nezbavovat možnosti pohybu a kontaktu s lidmi a ostatními psy, pokud ho neobtěžují. Ve vlhkém a studeném počasí vycházky zkraťte a dávejte pozor, aby pejsek neprochladl a nenastydl. Je dobré udělat starému psovi jednou ročně preventivní prohlídku u veterináře spojenou s krevními testy, které mohou odhalit některé potíže.
Vhodné místo
Italáček by měl být vždycky chován v bytě. Nejen proto, že je teplomilný, má krátkou srst a snadno by se mohl nachladit, ale jak už jsem zmínila, je velmi vázaný na člověka a potřebuje jeho každodenní nebo téměř i každohodinovou přítomnost. Určitě uvítá, když se bude moci proběhnout na zahradě, ale zrovna tak s vámi bude s láskou sledovat televizi, vařit, spát…
Italáček si své místo spíše najde sám. Zpočátku bude v pelíšku na místě, které mu vykážete - nemělo by být proto daleko od vás a každodenního života (rozhodně ne v předsíni!!!). Postupně, jak bude objevovat byt a dům, zjistí, že křesla a pohovky jsou to pravé – jsou dostatečně vysoko, aby odtud měl dobrý přehled, a navíc příjemně teplé a měkké. Protože je italáček krátkosrstý a snadno se udržuje, pohovku ani křeslo nezašpiní.
Uvědomte si, že svým rozhodnutím pořídit si psa musíte slevit ze svého pohodlí - musíte plánovat svůj život a chod domácnosti tak, aby se i váš psík cítil dobře. Vadí-li vám psí chlupy na pohovce, zašlapaná podlaha nebo ranní vstávání, raději si psa vůbec nepořizujte.
Venčení a čistotnost
Hned na začátek upozorňuji, že italáčci bohužel patří mezi čuňátka a vychovat je k čistotnosti je sice možné, ale vyžaduje to hodně důslednosti a trpělivosti. Malé štěňátko má nutkání se vyprázdnit ihned po jídle a po probuzení. Začátek návyku k čistotě tedy začíná u vaší pohotovosti vždy po těchto dvou okamžicích psíka vzít a vynést ho ven nebo dát na určené místo vyčůrat se. Teprve později, až psík začne chápat, co se po něm chce, ho můžete vyvést na vodítku. Malé štěně berte ven 5 x až 6 x denně. Pokud ho necháte přes den samotné doma 5 i více hodin, nenadávejte jemu, když doma najdete loužičky a hromádky, chybu hledejte u sebe! Od chovatele někdy bývá štěňátko naučené vykonávat potřebu na hadr nebo noviny. To je dobrá pomůcka při učení čistotnosti. Psík se alespoň vyprazdňuje na jednom místě, které snadno uklidíte.
Zhruba od 5 – 6 měsíců zvířátko už ví, jak se má chovat a kde se vyprazdňovat, přesto i do roka může trvat, než skutečně moč i stolici udrží do toho správného okamžiku venčení. Pokud ho načapáte při činu, vytahejte ho třeba za kůži na krku a důrazně ho napomeňte, ale psíka nebijte, ani mu ve výměšcích nemáčejte čumák. Nazlobený hlas a zacloumání stačí, aby si štěně uvědomilo, že udělalo, co nemá. Pokud najdete louži až ex post, štěně k místu přiveďte a důrazně mu řekněte „fuj, to se nemá!“. Trest už pak nemá smysl, protože si mrňous neuvědomí, za co ho trestáte.
Fenka při hárání učůrává častěji a může na své dobré návyky zapomenout.
Postupně (cca od 4 – 5 měsíců) můžete četnost venčení zkracovat, dospělý pes by měl být venčen nejméně třikrát denně, raději čtyřikrát. Pokud máte italáčků více a pohromadě psy i feny, počítejte s tím, že psíci se ve smečce chovají jinak – určitě budou psíci doma očůrávat, když fenky hárají...
Venčení a bezpečnost
I když si myslíte, že vás pejsek výborně poslouchá, pouštějte ho z vodítka jen v místech, kde nejezdí auta. Nevěřili byste, kolik italáčků našlo smutný konec pod koly auta!! Nepodceňujte tohle nebezpečí. Ve městě na ulicích ho voďte zásadně na vodítku. Také v malých parcích, kde je ulice nablízku, raději psíka nechte na vodítku.
Najděte si místo na proběhnutí jen tam, kde skutečně nejsou v blízkosti auta, kde máte dobrý rozhled, neblíží-li se větší nebo neznámý pes, a teprve pak svého chrtíka pusťte z vodítka.
Jako chrt má i tenhle malý psík v sobě dost silný štvací reflex. Proto stejnou obezřetnost mějte v lese, na loukách, kde může být zvěř (králíci, zajíci, srnci) a i na velké zahradě, kde je třeba drůbež (jinak budete mít slepičí polévku pořád na jídelníčku). Italáci rádi pronásledují i ptáky (ale většinou je samozřejmě nechytí). Pozor také na velké psy. Většinou se italáčci kamarádí s ostatními, ale protože je to malé plemeno, může mít z velkých psů strach (záleží na povaze každého jedince). A tento strach řeší po svém – buď se hrdinně naparují, štěkají a provokují velkého psa (což je samozřejmě ze začátku u štěňátka roztomilé, ale v dospělosti nepříjemné), nebo se dají na úprk. Velký pes je v lepším případě ignoruje, v horším začne pronásledovat. Většinou italáčka nechytí, ale malé zvířátko ve stresu prostě bezhlavě utíká a může zmizet nebo vletět na ulici…
To všechno jsou situace, kdy může jít poslušnost stranou. Buďte proto připraveni, abyste nebyli nepříjemně (až tragicky) překvapeni.
Venčení za každého počasí
Jak jsem již zmínila, je italský chrtík teplomilný. V létě mu nevadí velké horko, dokonce se rád na sluníčku vyhřívá. Ale pozor! Vždy by měl mít v létě k dispozici i stinné místo a dostatek čerstvé vody.
Teplomilnost však neznamená, že by nesměl chodit ven, jakmile teplota klesne k nule. Je dobré psíka od začátku otužovat, ale nenechat prochladnout. V dešti a při sněžení je namístě krátká procházka, kdy se psík jen vyprázdní. Pokud je takové mokré počasí dlouhotrvající, je potřeba venčit častěji v kratších intervalech, případně používat kabátek. Mám zkušenosti, že chrtík lépe snáší suchý mráz (do -5°C) než vlhké počasí od 0°C do 5°C. Při velkých mrazech (-10 a více °C) je potřeba vycházku zkrátit jen na 2 - 4 minuty a dávat pozor, aby psíkovi nenamrzla tenká ouška a packy
Kabátky: ano či ne?
Pokud si pejsek na kabátek zvykne, je dobré mu ho zvláště při vlhkém a chladném počasí oblékat. Ale všeho s mírou. Není dobré psíka zbytečně zchoulostivět. Někteří italáčci milují sníh a dělají v něm hotové divy, zvlášť když napadne čerstvý. Protože jsou tak temperamentní, zahřejí se pohybem a žádnou dečku nepotřebují.
Krmení
Do dvou měsíců by štěňátko mělo být krmeno 4 x denně. Štěně ve věku od 3 do cca 5 měsíců by mělo být krmeno 3x denně. Je to individuální, záleží jak na zvířeti, tak i na kvalitně krmiva. Některá štěňata nechtějí jíst vícekrát než třikrát denně, jiná jsou naopak věčně nenažraná. Od 5 – 6 měsíců stačí krmení 2 x denně, tento interval je dobré dodržet do 12 až 15 měsíců věku psíka, kdy už je ukončen jeho vývoj. Dospělého psa stačí krmit jedenkrát denně, nelépe odpoledne, navečer. Starého psa od věku asi 10 let je lepší opět krmit dvakrát denně v menších dávkách a zvolit odlehčené krmivo pro seniory. Někdo krmí i dospělého psa dvakrát denně, záleží na zvyklosti a rytmu rodiny, v níž pes žije.
Je rozhodně lepší dávat psovi krmení ve stanovený čas a nenechávat mu k dispozici misku po celý den. Tím si zvykne, že jídlo má připravené neustále a může se začít v jídle rýpat nebo si vybírat. Pokud pes do 20 minut svou porci nesní, odstraňte ji a dejte mu až další plánovanou dávku.
Nezapomeňte, že pes musí mít neustále k dispozici misku s čerstvou vodu. Vyměňujte ji alespoň 2 x denně.
Hned na začátku se musíte rozhodnout, zda budete chtít psa krmit granulemi (případně konzervami pro psy) nebo mu budete chtít potravu sami připravovat. Toto rozhodnutí by mělo být pokud možno trvalé. Změny ve způsobu stravování se nepříjemně projevují na fungování trávicího systému psa, zatěžují zejména slinivku. V žádném případě nekrmte psa zbytky z kuchyně! Pes má jiné stravovací potřeby, lidské jídlo je pro něj nevhodné skladbou i úpravou (např. obsahuje koření). Trvalým krmením zbytky z vašich talířů docílíte jen toho, že váš psík bude mít poškozené vnitřní orgány (především játra a ledviny), ke stáru s ním budete mít hodně potíží a nedožije se vysokého věku.
Sama mohu doporučit krmení granulemi, je rychlé, čisté, nenáročné na přípravu a zdaleka nejvýživnější. Mohu doporučit nejkvalitnější krmiva jako jsou značky Royal Canin, Eukanuba a Proplan Purina. Mají k dispozici nejrůznější řady: pro štěňata, pro malá plemena, pro staré psy a podobně. Poraďte se s prodejci. Uvedená krmiva sice patří k těm nejdražším, ale jejich kvalita je vysoká, nejsou třeba vysoké dávky, psíci je žerou s chutí, dobře vyměšují (a málo), mají skvělou lesknoucí se srst.
Štěněti chvíli trvá, než si zvykne na nové prostředí i krmení, proto se může ze začátku v krmení rýpat, odbíhat od něj. V takovém případě je lepší, když u něj po dobu krmení sedíte a k misce ho stále vracíte. Případně můžete i krmit z ruky. Většinou štěně sní pár granulí, zjistí, že mu chutnají, a už se samo pustí do misky.
V době přezubování (4 – 6 měsíců) má štěně zvýšenou spotřebu vápníku. Kvalitní krmivo dostatečný přísun vápníku zajistí, přesto nic nezkazíme, když po tyto dva měsíce budeme štěněti přidávat kalcium s fosforem. Stačí v menších dávkách, než je psáno v návodu; eventuelně podáváme obden. Při výměně zubů se také stává, že štěňátko ztrácí svůj obvyklý apetit a trochu se jídle rýpá nebo nedojídá. Je to normální - při přezubování totiž psíka dásně občas bolí. Je to zkrátka podobné, jako když máme problémy se zuby my lidé.
Hárání
V nejrůznějších kynologických příručkách je obvykle uváděno, že fenky poprvé hárají v 6 – 8 měsících. Fenky italského chrtíka začínají hárat mnohem později, nebývá neobvyklé, že až v jednom roce nebo i 14 měsících. Nebuďte proto netrpěliví, ještě si s háráním užijete starostí dost!
Intervaly mezi háráním jsou také velmi individuální. Některé fenky si udržují 6 měsíční cyklus, ale není opět vzácností, že jejich cyklus je spíše kratší – pět i jen čtyři měsíce. Hárání trvá zhruba 3 týdny. Průběh říje najdete popsán v každé kvalitní kynologické příručce. Optimální den ke krytí je 10. - 13. (opět je to však velmi individuální).
Po celou dobu hárání je potřeba zvýšené opatrnosti, fenku raději vodíme na vodítku, nenecháváme ji v žádném případě volnou bez dozoru, pokud máme doma i psa, důsledně je oddělujeme. Psíci jsou velmi vynalézaví a pud je ovládá natolik, že si dokáží najít sebemenší skulinku a proniknout k opačnému pohlaví… A někdy i nakrytí 17. až 18. den může vést k zabřeznutí.
V této době je fenka méně poslušná, častěji močí, někdy prostě zapomene na své dobré návyky, nebo spíše ji nutkání k vyčůrání přemůže. Musíte s tím počítat a snažit se fenku častěji venčit.
Zuby
Štěně má 28 mléčných zubů, které začínají růst třetí týden. Dospělý pes má 42 zubů. Výměna mléčného chrupu začíná ve čtvrtém měsíci a bývá ukončena v půlroce (nebo v 7 měsících) věku štěněte. Nejdříve začínají vypadávat řezáky, pak moláry. Nejpozději se vyměňují špičáky. A právě jim je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Může se stát, že mléčné špičáky přetrvávají dlouho a vedle nich nebo za nimi již rostou špičáky trvalé. Mléčné mohou bránit jejich růstu a mohou ovlivnit i špatný skus. Pokud tedy mléčné špičáky sedí pevně i v šesti měsících, nekývou se a trvalý špičák již vyrůstá, je lepší nechat mléčné špičáky vytrhnout. Názory veterinářů na tento zákrok se liší, někteří radí vyčkat až do 8 – 9 měsíců. Někdy však už může být pozdě… Trhání zubů se provádí v úplné anestezii a samozřejmě nikdy není příjemné dávat psovi narkózu. Ale dobře provedený zákrok by neměl štěněti nijak ublížit.
Výměně zubů je dobře napomoci různými kostičkami, sušenými hrtany a jinými „kousátky“, kterými se štěně zabaví a mléčné zuby se snáze vyviklají.
V době přezubování je možné podávat kalcium (viz krmení).
Péče o zuby
Třebaže mladý psík má po přezubení krásné zuby, měli byste ho zvykat na pravidelné čištění zubů. Používejte zásadně speciální „psí“ kartáček a „psí“ zubní pasty. Výběr past je dnes široký, výborně odstraňují povlak i začínající zubní kámen, psům chutnají, nemusejí se splachovat. Na čištění zubů musíme psíka zvykat postupně. S čištěním začínáme tak v jednom roce věku. Zpočátku stačí, když ho vezmete na klín, na kartáček nanesete trochu pasty, dáte mu přičichnout a uděláte dva tři tahy kartáčkem přes řezáky. Psíka uklidňujeme a chválíme, když se začne vzpínat, s čištěním přestaneme a využijeme další chvilku, kdy je v klidu. Postupně zkoušíme proniknout kartáčkem i dovnitř k premolárům a stoličkám. Když budeme postupovat po krůčcích a bez nervozity, pejsek si na čištění bez problémů zvykne. Po vyčištění můžeme na dásně prstem natřít trochu Paradentolu, gelu proti zánětům dásní a paradentóze. Zuby pak čistíme zhruba 1 x týdně. Kromě toho vždy den před výstavou. Pravidelnou údržbou chrupu nejenže předejdeme zubnímu kamenu, zánětům dásní a předčasnému vypadávání zubů, ale navíc psa dobře připravíme na ukazování zubů na výstavu či bonitaci. Také nebudete muset nechat svému psovi čistit zuby ultrazvukem, což je sice velmi dobrá a spolehlivá metoda, ale opět se vyvarujete narkózy.
Pokud se psovi přece jen začnou kolem 5. roku zuby uvolňovat, je lépe je nechat vytrhnout. Zánět dásní signalizuje červená, nateklá sliznice, nebo naopak již u krajů bílá, krvácivost, nánosy zubního kamene a pach z tlamy. Psa bolí zuby stejně jako člověka. Pokud špatně žere, může to být způsobeno právě problémy se zuby.
Veterinář
Svého veterináře si musíte vychovat. Jistě narazíte na spoustu vynikajících doktorů, kteří vám dokáží dobře poradit, ale jsou určitá specifika, která veterinář pozná až několikaletou péčí o jedno plemeno. Zjistí tak, s jakými problémy se nejčastěji plemeno potýká, a najde i optimální způsoby léčby. Zde jde především o zmiňované špičáky, epilepsii, zlomeniny, které je dobré svěřit zkušenému chirurgovi ortopedovi, specializovanému na psy, pokud možno malá plemena. Je proto dobré si zjistit, jaký doktor v blízkém i méně blízkém okolí se specializuje na určité výkony. Nemusíte se za to stydět, dobrý veterinář to jistě pochopí. Ostatně zákazník jste vy a vy platíte…
Epilepsie
Italský chrtík je jedním z mnoha plemen, která poměrně často trpí různými formami idiopatické epilepsie. Tato nemoc se vyskytuje v chovu italských chrtíků po celém světě a nevyhnula se ani českým liniím. Třebaže štěňátko pochází od rodičů, kteří žádné projevy epilepsie nikdy neměli, nedá se nikdy zaručit, že jejich potomci také nebudou záchvaty mít.
Tato nemoc je sice nepříjemná, chovatelé o ní neradi mluví, ale s trochou dobré vůle je zvládnutelná. Především je nutné o ní být informován a vědět, jak zareagovat.
Jak se projevuje?
Nejmírnější formy pouze lehkým třasem, psík ztrácí koordinaci, jakoby se kývá, polyká. Záchvat může trvat minutu nebo dvě. Někdy se přidají i křeče do nohou, pes má křečovitě natažené nohy, rozevřené prsty, končetiny dělají plavací pohyby. Mohou být patrné i trhavé pohyby očí. Při těžších formách má pes ke křečím i hlavu zvrácenou vzad a upadá do bezvědomí. Pohyby očí jsou velmi trhavé. Záchvat může trvat od 5 minut do 30 minut. Nejhorší formy záchvatu mohou být i několikahodinové. Někdy se může přidat i pěna u tlamy a pomočování, ale s touto formou jsem se zatím nikdy nesetkala. Zvíře je po záchvatu dezorientované, po silnější formě vyčerpané, malátné.
Pokud zvíře dostane záchvat, je dobře ho držet, aby se neporanilo a aby k němu nemohli jiní psi. V žádném případě nepodáváme při záchvatu žádné léky nebo tekutiny!!! Malý záchvat za chvíli odezní, někdy držení v náruči a uklidňování napomůže neobvyklý stav rychleji překonat. Pokud má pes křeče v nohou, přidržujeme končetiny a hlavu. Psa umístíme do šera a klidu (žádná televize, přímé světlo, hlasitý hovor). Počkáme, až záchvat odezní. Pak necháme zvíře v klidu vyspat a odpočinout. Raději vynecháme krmení, pokud byl záchvat těsně před dobou podávání jídla.
Pokud má zvíře ojedinělý slabý záchvat (míněno např. 1 x ročně) je dobře si termíny záchvatu zapsat, ale není třeba nějaké speciální léčby. Fenky někdy mohou mít podobnou nervovou příhodu před nebo po hárání. Také po dostizích nebo nadměrné námaze může tělo reagovat křečemi podobně, jak je popsáno v nejmírnější formě.
K záchvatům může dojít i po poranění mozku úderem, ale pak již nejde o idiopatickou epilepsii. V každém případě je potřeba být pod lékařským dozorem.
Pokud jsou záchvaty četnější a silnější, je dobře uvažovat o podávání antiepileptik – léků na bázi barbiturátů (pro chrtíky např.Phenaemaletten, nikoli silnější Phenaemal!). Poraďte se v každém případě s veterinářem. Je lépe začít slabšími léky, neboť tělo si na ně může zvyknout. Pokud začne pes léky brát, je to dlouhodobá, několikaletá, případně i doživotní léčba. Záchvaty se tak dají úplně zlikvidovat, u nejsilnějších forem zmírnit na přijatelnou mez. V každém případě je nutný dohled veterináře (eventuální snižování dávek léčiv či jejich úplné vysazení) a důslednost majitele. Rozhodně je zbytečné mít léky v zásuvce a vzpomenout si na ně, až když má zvíře záchvat. Antiepileptika tlumí vzruchovost mozku, snižují elektrické dráždění mozkových buněk a tím zabraňují propuknutí nervové krize.
Epileptické záchvaty propukají obvykle až od dospělého věku 3 - 4 let zvířete, okolo 5 - 7 roku jsou nejintenzivnější, u starých psů postupně četnost i intenzita slábne. V některých případech může zvíře mít záchvaty již od mladšího věku.
Zdraví, nemoci a zranění
Italský chrtík je vitální, zdravý psík, kterého kromě již zmíněné epilepsie neprovázejí žádné vážné zdravotní problémy. Při kvalitním krmení nemívá žádný sklon k žaludečním potížím. Pokud však krmíme laciným a málo kvalitním krmivem (zejména obsahujícím sóju) a pokud často střídáme typy krmení (granule, maso, přílohy, nedejbože zbytky ze stolu), může psík trpět gastritidami, zvracením a průjmy.
Hodně italáčků mělo různě komplikované zlomeniny předních končetin. Opět se zde odvolávám na kvalitní výživu (ta je nutná i u fenky-matky v době břzosti), která štěněti dodá vyvážený přísun minerálních látek, zejména vápníku a fosforu, které jsou důležité pro pevnou kostru. Dopřejeme-li štěněti dostatek pohybu, stane se z něj hbitý a šikovný psík, který bude mít dobrou motoriku a zpevněné svaly a šlachy. Tím můžeme předejít případným zlomeninám. Přesto však musíme dávat pozor, aby psík neseskočil z velké výšky na tvrdý povrch. Pozor také doma - štěňata ráda vylézají na pohovky, postele apod. Pokud skočí dolů na koberec, ten by měl náraz utlumit. Je-li však podlaha tvrdá a hladká (linoleum, parkety, dlaždice), klouže a zvíře se může při dopadu vážně poranit. Při jakémkoli poranění nohy navštivte veterináře a žádejte rentgen. Pokud je noha zlomená, svěřte se skutečnému odborníkovi, dobrému chirurgovi a ortopedovi. Dnes je zcela běžné a nejúčinnější operativní řešení zlomenin - osteosyntéza, kdy se zlomená kost spojí hřeby, drátem nebo kovovou destičkou. Je to mnohem účinnější způsob než dřívější používání dlahy nebo sádry. Samozřejmě že operace je drahá záležitost - podle komplikovanosti se platba za takový zásah může pohybovat od 5 do 15 tisíc korun.
Další problém někdy způsobí paspárky - páté prsty na předních končetinách. Mohou se zalomit. Je to bolestivé, ale rychle se hojící zranění. Pokud je paspárek zalomený, nestříhejte ho, ale ošetřete místo peroxidem a zalepte pruhem polštářkové náplasti. Náplast vyměňujte obden (je-li špinavá, každý den). Zalomený paspárek sám odpadne, místo pak znovu vydezinfikujte. Náplast dávejte asi 5 dní až týden. Drápek za ty dny dostatečně vyroste. Přesto pak dávejte pozor, zda místo není natržené a krvavé. Pokud se vylomí celý kloubek, zajděte k veterináři. Paspárky spolu s ostatními drápky pravidelně zastřihujeme, u paspárku je cévní zakončení poměrně krátké, proto můžeme střihnout více.
Odčervování
Štěňátko, které kupujete od seriózního chovatele, by již mělo být opakovaně odčerveno a data odčervení by měla být zaznamenána v očkovacím průkazu. Štěně byste měli opět odčervit zhruba do 6 měsíců po posledním chovatelem zaznamenaném odčervení. Pokud zvíře nemá příznaky začervení, stačí jedno preventivní odčervení za rok. Vhodným přípravkem je Drontal plus.
Při příznacích začervení tasemnicí (hubnutí, sáňkování, u řitního otvoru patrné články tasemnice velikosti rýže) je třeba okamžitě navštívit veterináře a domluvit se na způsobu vyšetření trusu a léčbě.
Očkování
Štěňátko by při předání chovatelem mělo být očkováno a přeočkováno proti psince, hepatitidě, leptospiróze, parvoviróze a infekčnímu kašli - termín by měl být poznačen v očkovacím průkaze. Chovatel by vás měl informovat o dalším termínu očkování. Při tomto očkování je již možné vakcinovat i proti vzteklině, nebo případně očkování proti vzteklině odložit na šestý měsíc věku štěněte.
Veškerá jmenovaná očkování provádíme každoročně - jedná se o jednu kombinovanou vakcínu - a to po celý život psa.
Další péče
Italský chrtík není náročný na péči o srst. Pokud se venku při mokrém počasí ušpiní, stačí očistit mokrým hadrem, případně osprchovat zespodu mírně teplou vodou, pak vysušit a uložit v teple. Pokud je dobře a kvalitně krmen, jeho srst se leskne, nepotřebuje koupat (já jsem chrtíka za celou tu dobu, co je chovám, koupala v šamponu snad jen 2 x, když se vyválel v něčem hodně odporném ...). Snad jen čas od času můžeme přetřít srst flanelovým hadříkem nebo jelenicí, anebo i vlhkým hadříkem, aby byla zbavena prachu.
Pokud psík běhá po měkkém povrchu, zejména trávě, můžou mu přerůstat drápky. Je dobré od štěněcího věku drápky pravidelně zastřihovat. Zpočátku stačí štípacími kleštičkami na lidské nehty, pro dospělého psa koupíme kleštičky na drápy ve specializovaném obchodě s chovatelskými potřebami.
Pravidelnou péči ještě potřebují uši, některým psíkům se tvoří více mazu, který by se měl s citem vatovými tampóny odstraňovat. Požádejte veterináře, aby vám správný způsob čištění ucha předvedl, případně doporučil kapky, které ušní maz uvolňují a čištění napomáhají.
Ucho italského chrtíka je malé, jemné, dozadu sklopené, tzv. růžičkového tvaru, ve střehu nesené „do střechy“ - tedy lomeně do stran. Někteří italáčci mají tvrdší, stojaté ucho. Masážemi a správným vylepením lze tuto vadu zmírnit, většinou je však dána geneticky a oušku prostě bude cvičit i v dospělosti.
Na co si ještě dát pozor
Chrtíci jsou velmi zvědaví a vynalézaví. Proto si musíte dávat velký pozor, co necháváte v jejich dosahu. Necháváte-li samotné štěně nebo mladého psa (raději však buďte takto opatrní vždy, bez ohledu na věk), zkontrolujte, zda na sebe nemůže něco svrhnout - vázu ze stolu, květináč, těžkou knihu nebo nedejbože žehličku. Také nenechávejte v dosahu psíka jakékoli léky nebo tuby s léčivými mastmi, krémy nebo lepidlem. Pozor i třeba na odložené kabelky, v nichž se můžou nacházet nějaké pilulky nebo kosmetické přípravky. Když se pejsek sám nudí, mohou i dobré návyky jít stranou a italáček vám spořádá misku oříšků, sušenek nebo jiných dobrot, které necháte třeba na stole. Nezapomeňte, že chrtík je moc šikovný a dostane se dost vysoko, takže nebezpečné věci dávejte z jeho dosahu raději hodně nahoru nebo do jiné místnosti.
Chovatelská stanice: GIL-ENDOR
|
Adresa: Žižkova 407, 250 97 Šestajovice Praha – východ Telefon: +420 605233496, +420 281962337 Zodpovědná osoba: PhDr. Helena Podaná www: www.gilendor.cz Mail: | Plánujeme vrh: 01.01.1970 Hodnocení: 50 bodů ze 100 |
Zabýváme se chovem:
Italský chrtík
Chtěli byste přidat záznam o své stanici ? >KLIKNĚTE ZDE<
Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · RoboStav
Copyright (c) 2024 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz
Počet zobrazení: 2440 Hodnocení tohoto článku:  Průměrné hodnocení: 3.9 z 5 (11 hlasů) |
|
|
IQ test online
Hry online